Sobota, 29. duben 2006

Zápis do mateřské školky

Pokusím se o další záznam do naší „rodinné kroniky“. Bylo toho celkem dost, co se stalo, tak budu psát, jak mi to půjde na mysl.

V březnu se nic tak vyjímečného nedělo, snad jen zapíši „veselou“ historku ze zápisu do školky. Tak tedy 31. března jsme měli jít s Matýskem na zápis do mateřské školky, den předtím jsem se s Tomem domluvila, že půjdeme kolem deváté hodiny ranní, zápis začínal v osm hodin, takže jsme si řekli žeta devátá bude stačit. Jenže to jsme se přepočítali, ráno jsem náhodou vykoukla z okna (na onu mateřskou školku totiž vidím z okna) a vidím, jak se davy maminek, tatínků, babiček, dědečků a samozřejmě malých dětí řítí do školky k zápisu. Takže jsme přehodnotili plány, rychle se nasnídali a vyrazili, musím poznamenat, že bylo něco málo po osmé hodině.

Do školky jsme dorazili a před námi byla již celkem slušná fronta a to taková, že jsme stáli až venku. Bylo to opravdu velmi náročné, a to nemyslím jen pro dospělé, hlavně pro děti, které to museli všechno prožít s náma. Stát tam skoro dvě hodiny, nemoct si jít pohrát s dětmi, bylo to optavdu náročný. Když jsme se dostali na řadu, bylo něco málo po desáté hodině, Matěj to zatím snášel dobře, ale ke konci už chtěl jít domů a já se mu ani trochu nedivím. Jakmile jsme přišli k paní ředitelce k zápisu hned mi naznačila, že mi Matěje asi nevezme, protože má „teprve“ tři roky a před námi je již několik dětí, které jsou starší, a pak mi řekla větu, na kterou dlouho nezapomenu - mám si prý užívat mateřskou, že kdyby ona byla na mém místě, tak by byla s dítětem doma do čtyř let. No a v tu chvíli jsem si přišla jako matka, která se chce svého dítěte zbavit........ Jo a navíc kdybych s sebou Matěje k tomu zápisu nevzala, ani by si toho paní ředitelka nevšimla, vůbec ji nezajímal, a přitom jsme s Matýskem trénovali básničky a písničky a on se tolik těšil, až se bude moct předvést, jak to krásně zvládá. A celé zapsání tak trvalo zhruba tři minuty, ale celý ten proces okolo toho byl náročný, takže jak jsem vylezla ven ze školky, bylo mi opravdu do breku.

Nakonec jsme se vzpamatovali a vyrazili jěště do jedné školky, protože bylo celkem jasné, že do této školky nám Matýska nevezmou.

Do následující školky jsem dorazila s mírnou depresí a očekávala jsem další frontu, ale byla jsem velmi mile překvapena. U zápisu byli tři učitelky, jedna se věnovala nám a další Matýskovi, byla se s ním podívat ve školce za dětmi, a on jí konečně mohl říct básničku, kterou se naučil. Takže jsme tuto školku opouštěli s usměvem na rtech, protože zde to vypadalo ulně jinak a dokonce to vypadalo, že zde nám Matýska vezmou bez větších problémů.

Takže takhle jsme prožili, nebo spíše přežili, zápis do mateřské školky.