Pondělí, 29. červen 2009

Šimon Iránek


Neuvěřitelné se stalo skutkem a 22. 6. 2009 v 2:31 se nám narodil druhý syn Šimon - 4kg a 54cm. Pro ty co neví, podařilo se mu to přesně na narozeniny našeho prvního syna Matěje, takže kluci budou slavit spolu. A navíc svátek má Šimon 22.12. - že by nějaká symbolika? :-)

Porod byl celkem dlouhý, ale bez komplikací. Ty se dostavili až druhý den, kdy nám Šimonek na chvilku přestal dýchat. Po naší panice a sérii vyšetření nám bylo vysvětleno, že se nadýchal plodové vody, která mu zalepila dýchací cesty a že antbiotika to spraví. A tak strávil Šimon 3 dny na novorozenecké intenzivce s "anténou" v hlavě (kapačku s ATB měl napíchlou do žíly na hlavě).

Ale všechno dobře dopadlo a Šimiho už máme doma a vesele se každé 3 hodiny hlásí o svůj příděl.

Tak snad nám dobře poroste!

Pondělí, 15. červen 2009

Zabouchnuté klíče

Tak se nám v pátek ráno podařilo zabouchnout dveře od bytu s klíči v zámku (samozřejmě ze strany bytu).

Přišli jsme na to po návratu ze školky v cca 8:15 a nějak se nám nedařilo žádného zámečníka po telefonu sehnat. Dokonce selhala i tolik opěvovaná služba 1188 :-(

Zhruba kolem deváté jsme se dovolali zámečníkovi do Prioru, který ovšem takovou službu neposkytuje, nicméně nám dal číslo na člověka ", který to umí". Hned jsem mu zavolal - moc se mu do toho evidentně nechtělo, ale domluvili jsme se, že pokud do 10:00 nikoho neseženu, tak mu mám ještě zavolat a on přijede. A protože jsem nikoho nesehnal volala jsem. Sraz jsme si dali u nás před vchodem.

Dojela stará oprýskaná bílá lada a zní vystoupil fakt povedený týpek - věk 50-60, delší mastné vlasy na patku (uhlazené), rozepnutou montérkovou blůzu, pod ní síťovaný nátělník a takové ty správně seprané rifle. Když vystupoval z auta, tak jsem přemýšlel, jestli tu hodinu cesty nepotřeboval na útěk z nedalekého Mírova... Vytáhl si nářadíčko a šlo se. První, na co mě upozornil, byla cena - "bude to stát 450Kč". S tím sem tak nějak počítal. Když jsme dojeli do našeho patra, tak se odborným okem podíval na naše půl roku staré dveře a zeptal se, jestli jsou bezpečnostní. Když jsem mu řekl že ano, tak se pro jistotu několika odbornými "chvaty" ujistil, že nekecám a prohlásil, že to bude o stovku dražší. No co už, říkám si.

Protože to nebyla moje první zkušenost se zabouchlými dveřmi, čekal jsem, že po mě bude chtít nějaký doklad totožnosti, ale spletl jsem se. Chtěl pouze klíč k těm dveřím. Z malého kufříku vytáhnul dva pilníky a začal klíč upravovat. Po dvou minutách už měl klíč v zámku a ťukal do něho kombinačkama - poznal jsem v tom metodu bumping, která se prý na ten náš zámek nejde. No docela jsem se divil, když po pár sekundách s klíčkem v zámku otáčel. Na tosi jen tak prohodil, že na druhé straně bude klíček pootočený, načež vytáhl svoji peněžku a zmísta, kde většina normálních lidí má kreditní karty, vytáhl pečlivě vybranou sponku (měl tam asi 4 různé). Patřičně ji zohnul a vrazil ji do zámku i s klíčem. Chvilku s tím štěrchal a pak se zeptal, jestli ty dveře šli nějak hůř otevírat. Než jsem mu stačil odpovědět, že se musí přitáhnout, byli otevřené!

Upravený klíč zlomil, já mu zaplatil 550Kč a chlapík odešel.

A já teď pořád přemýšlím, jestli bezpečnostní dveře a zámky mají smysl - otevřít je trvalo cca o 5minut déle než klasické staré panelákové dveře... :-(